Hasičské básničky
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1895-1911
České hasičství
Naše české hasičství,
dobrovolný voj,
v zdravé, plodné půdě tkví
dobrý vede boj
pro bližního bezpečí,
s živly zápasit,
dovede jen statečnost,
pravý lidský cit.
Naše české hasičství,
dobrovolný voj,
v zdravé, plodné půdě tkví
dobrý vede boj
pokrok, svornost, přátelství,
vnáší do svých řad,
pro obecné úkoly
učí pracovat.
Naše české hasičství,
dobrovolný voj,
v zdravé, plodné půdě tkví
dobrý vede boj
v pluky řadí český lid,
v nerozbornou mez,
a tak baštou národní
činí každou ves.
Hrdina
Hořela vesnická chalupa
dřevěná, na střeše mech,
v komůrce zůstala stařena
nemocná v plamenech. –
"Kdo z vás se odváží života?"
Deset nás skočilo vpřed;
nejmladší tam, kde stál velitel,
prosebně upřel svůj hled.
"Nuže jdi!" rozhodl náčelník,
pohnutím hlas se mu třás´
hoden jsi takové úlohy,
protože´s nejmladší z nás.
Skočil a zmizel. – A napjatě
hledíme v plameny vstříc.
V tom chata náhle se zhroutila –
Hrdina nevyšel víc.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1909
Záliba
S milenkou když z okna hledím,
po vojínech vrhá zrak,
se zálibou na ně patří
a jejich krásu líčí pak.
Jak jsou statní! Lesklá čáka,
límec, na něm hvězdička! –
těm by hned prý dala srdce,
náležela celičká.
"Nuž buď s Bohem, dej jim srdce" –
a již chci opustit dům;
tu mne chytne, s pláčem prosí:
"Dej se aspoň k hasičům!"
Písnička
Ó, mám ráda hasiče,
od lezecké čety,
on je štíhlý jako len
na podhůře setý.
Pod okénko v podkroví
prostřed lomenice,
pro hubičku vyšplhá
jako veveřice.
A že všecky živly má
stále ve své moci,
z ohně by mě vynesl
třeba o půlnoci.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1908
Píseň stříkače
Vytryskla voda hubicí,
v hrdle jí třaská a bouří,
v požáru vřavém, sykotu
tříští se, stříká a kouří.
A v proudu čistém oblouku
odleskem plamene hrá to,
jako bych chrlil do ohně
tekuté stříbro a zlato.
Hle, kterak vírem nad střechou
s jiskrami kapky se rojí!
Na kterou z dívek kapička,
ta bude ženuškou mojí.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1897
Hasičská čamara
Hasičská čamara prostá a milá,
jakoby k oběti ušita byla,
bez ozdob, bez lesku, beze vší pýchy,
jako je hasič náš skromný a tichý.
Smělost a odvahu v hrudi však kryje,
pod ní jen junácké srdce vždy bije,
ke službě laskavé, k ústrku tvrdé,
vlasti své oddané, na svůj lid hrdé.
Hasičská čamara prostá a milá,
jakoby k oběti ušita byla,
bez ozdob, bez lesku, beze vší pýchy,
čestná a blažící za hrob až tichý.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1908
Píseň hasičů
Jsem hasič, to má chlouba, to má čest,
ni zisk, ni slávu nikde nehledám,
můj život lidstvu zasvěcen jest
a milerád jej stokrát v oběť dám.
S radostí vrháme se v krutý boj,
v horoucí peklo, výheň plamennou,
k bližnímu láska nejlepší je zbroj,
ta tvoří sílu tisíciramennou.
My svorně, ruku v ruce, s druhem druh,
konejme s láskou svoji povinnost,
ochráncem dobré věci jest sám Bůh,
vědomí dobré – odměny to skvost.
A kdyby přece s živlem souboji
mě osud určil k smrti v plamenech,
že vykonal jsem povinnost svoji,
to osladí mi poslední můj vzdech.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1895
Při požáru
„Ustoupit!“ povel ječel krátký,
„ustoupit, rychle ustoupit!“
Mžikem se všichni vrháme zpátky.
V tom výbuch strašný smetl kryt.
Tašky a latě, prkna i krovy
k obloze letí, víří vzduch,
ohnivý jícen povstal zas nový.
Rázem nás přešel zrak i sluch. –
„Nastupte!“ Skokem pílíme v řady.
Hluboké ticho okamžik. –
Jeden z nás chybí a je to mladý,
odvážný, smělý náčelník. –
Doprostřed dvora na tvrdý kámen
výbuch jím s výše vztekle švih´,
hrdinství hledí z rozpjatých ramen
i z jeho zraků strnulých.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1911
Tulák
Nechtěli mu nocleh dát
ani v chlévě, ještě z vrat
vyštvali ho vzteklým psem,
aby nechodil jim sem.
Malátnými kročeji
potácel se v závěji
„Zhyň si, zhyň! Míníte, vím,
ale já vám zatopím!“
Zkřehlý byl, že sotva moh´
sirku držet – Vzňal se stoh. –
Vesel, jako zmámený
hledí v tiché plameny.
V tom už sedlák jako drak
uchvátil jej „Tak ty tak!“
A než tulák jenom vzdech´,
zmizel v rudých plamenech.
Ráno přišla komise
shořel tulák. Neví se,
nejspíš v stohu na noc byl
a sám nějak zapálil.
Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1909