Historie SDH v ČR a na Blatensku

Boj člověka proti požárům zahrnuje celé lidské dějiny. Přesněji, snahu o zvládnutí ohně. Protože oheň má ve vývoji společnosti velký význam a stal se jedním z civilizačních prvků. O začátcích bojů s ohněm se dočítáme v 10. století př. Kr., kdy stavitel Vitrius, žijící za Caesara a Augusta, popisuje, že již před 200 lety př. Kr. učený Ktesibius z Alexandrie zhotovil hasičské čerpadlo. Poté byl jen krůček k vynálezu stříkačky, které byly používány v Egyptě, Římě a Římany obsazeném území – v podstatě s různými vylepšeními se používaly až do 18. století. 

Velké požáry vesměs dřevěných domů středověkých měst vedly k tomu, že panovníci či představitelé měst vydávali směrnice, jak požárům zabraňovat a jak je hasit. Obdobně pak tomu bylo v následujících stoletích na feudálních panstvích. Požární instrukce byly v podstatě stejné, jen podrobnější. Snahy Marie Terezie vytvořit pevný, centralizovaně řízený stát našly odezvu i v požární ochraně, když v roce 1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského", v roce 1775 pro pražská města a pro venkov, pro slezské vévodství o rok později. Třicet let poté pak její syn Josef II. vydal opět požární řády s platností pro naše země, kde byly uvedeny povinnosti i pro obyvatele.

Nařízení přibývalo, ale požárů neubývalo – ruční stříkačky nevyžadovaly tolik odborné obsluhy ani po roce 1610, kdy Holanďan Van Den Heiden přišel s vynálezem hadice.

Hadicemi byly vybaveny ruční stříkačky. Důležitou změnu přinesl až vynález parního stroje, který velmi ovlivnil rozvoj požární techniky – parní stříkačky byly výkonné a umožňovaly dopravit vodu na větší vzdálenosti. Byly ale hmotnější, drahé a vyžadovaly již odbornou obsluhu – šikovného strojníka. To vedlo k tomu, že ve velkých městech a továrnách byly ustavovány skupiny profesionálních pracovníků, které měly na starosti hašení požárů. Než ale byly tyto jednotky vyčleněny pouze k hašení požárů, uplynulo mnoho let.

Například v Praze, když byl ustaven v roce 1853 první placený hasičský sbor, museli jeho členové ještě několik let zároveň zametat ulice.

Cechy hrály rovněž důležitou roli – cechovní mistři museli pravidelně vysílat tovaryše do požárních záloh. Byly vyžadovány znalosti, připravenost a velmi dobrá fyzická úroveň zasahující skupiny.

Rozhodující opatření v rozvoji sborů dobrovolných hasičů bylo vydání "Řádu policie požárové" v 70. letech 19. století. Hlavní zásady tohoto řádu platily až do roku 1941.

V naší oblasti byl jako jeden z prvních sborů založen sbor hasičský v Kasejovicích, a to již v roce 1878. Je tedy jedním z nejstarších sborů na Blatensku. Ve stejné době byl založen hasičský sbor ve Spáleném Poříčí, v Březnici a v Blatné, v Rožmitále pod Třemšínem to bylo v  roce 1880, v Blovicích v roce 1882 a ve Lnářích v roce 1893. Následně docházelo k zakládání sborů také na vesnicích.Např. v Mladém Smolivci byl založen hasičský sbor 7. března 1895. Po svém vzniku byl tento Hasičský sbor zařazen do působnosti Hasičské župy Blatenské se sídlem ve Lnářích.